Jak se vyrovnat s přepadením?

Přepadení je nepříjemným zážitkem, kterému by se každý z nás rád vyhnul. Bohužel ne každému se to povede a mnozí toto trauma zažijí. Přepadením to však nekončí. Oběť se s ním musí vyrovnat, což je často zdlouhavý a náročný proces. 

Přepadení a psychika 

Pokud se někdo stane obětí přepadení, ať už okradení, znásilnění či ublížení na zdraví, má na své duši šrám a trvá nějakou dobu, než se s tím vyrovná. Jak a jak dlouho to trvá? To už záleží na psychické odolnosti, ale i brutalitě útoku, případně i na momentální psychické pomoci.  

Problém je, že mnozí přepadení (stejně jako oběti jiných nadměrně stresových událostí - autonehoda, požár, povodeň atd.) neprožívají psychické potíže hned. Naopak. Často se oni i okolí diví, jak to snadno zvládli a vyrovnali se s tím. Ovšem zdání může klamat a potíže se objeví se zpožděním, což je dáno tím, že psychice trvá určitý čas, než prožitek zpracuje. Tento jev nazýváme posttraumatickou stresovou poruchou.  

Posttraumatická stresová porucha 

Posttraumatická stresová porucha (PTSP) je reakcí na závažný stres, která však přichází až s určitou prodlevou (uvádí se, že nejpozději do 6 měsíců po události). Ta může být i několik měsíců. Samozřejmě ne každá osoba trpí PTSP. Vedle ní existuje ještě akutní stresová reakce jako odpověď na zátěž. Odeznívá běhen několika hodin či dnů. 

Jedinec trpící PTSP si začne znovu promítat přepadení, neustále na něj myslí, objevuje se mu v podobě nočních můr, snaží se vyhýbat všemu, co s přepadením nějak souvisí (třeba danému místu atd.). Pacient je nadměrně nedůvěřivý až nepřátelský, lekavý, uzavírá se do sebe, má pocit prázdnoty a beznaděje. Dotyčný prožívá silnou úzkost.  

O PTSP mluvíme, pokud se problémy, které u člověka trvají delší dobu než jeden měsíc, promítají do pracovního, sociální i psychického života pacienta. 

Jak si poradit s posttraumatickou stresovou poruchou 

Pokud se u oběti přepadení (či kohokoliv jiného, kdo prošel traumatizujícím zážitkem), objeví posttraumatická stresová porucha, měl by se svěřit do péče odborníka, alespoň pokud trvají příznaky delší dobu. Někteří pacienti se však mohou uzdravit i spontánně bez odborné pomoci.  

Pomoc odborníka spočívá v podávání léků, nejčastěji antidepresiv a kromě nich se také doporučuje psychoterapie. Kvůli převládající úzkosti je úspěšná kognitivně-behaviorální terapie (vysvětlení souvislostmi mezi příznaky a traumatickou událostí a naučení se nových vzorců chování) či jiná psychoterapie. Během léčby je důležitá i podpora rodiny a přátel.