Jak na sebeobranu nahlíží právo?

Každý člověk má právo na sebeobranu, ale ta musí být přiměřená. To je dost obecný pojem. Pojďme se proto blíže podívat na to, co na sebeobranu říká české právo.

Sebeobrana a právo: Základní paragrafy

Právní řad lidem umožňuje bránit v případě ohrožení sebe i svůj majetek. Měli byste však znát zákony, protože by se vám mohlo stát, že vaše sebeobrana nebude vyhodnocená jako nutná a vy se dopustíte protiprávného jednání a tím i postihu.

Základní paragrafy týkající se sebeobrany vycházejí ze zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Konkrétně jde o:

• 13: Týká se nutné obrany a zákon říká, že nutnou obrannou není, pokud byla jasně nepřiměřená způsobu útoku, a pokud se udála až v okamžiku, kdy dotyčnému nehrozilo bezprostřední nebezpečí.
• 14: Týká se krajní nouze a říká, že krajní nouzí není, pokud způsobený následek byl s největší pravděpodobnostní stejně závažný nebo ještě závažnější, než který oběti útoku hrozil. Dále také nelze považovat za krajní mez, pokud byla možnost odvrátit nebezpečí s méně závažnými následky a nebylo-li jednání provedeno v době, kdy nebezpečí hrozilo bezprostředně.

Sebeobrana je také dle zákona uznaná při pomoci někomu v nouzi.

Rozdíl mezi nutnou obranou a krajní nouzí

Stírají se vám pojmy „nutná obrana“ a „krajní nouze“? Rozdíl mezi oběma pojmy je i v následku pro agresora. U krajní nouze nesmí vzniknout stejná nebo větší škoda, než ta, která hrozila oběti. U nutné obrany se při splnění určitých podmínek připouští jakýkoliv následek.

Jaká sebeobrana je nepřiměřená

Možná jste také viděli či četli ve zprávách o různých případech, kdy sebeobrana poškozeného byla vyhodnocená jako nepřiměřená a možná se vám z laického pohledu zdálo, že tomu tak není.

Kdy tedy dle zákonu je sebeobrana nepřiměřená? Jde hlavně o případy, kdy je už obrana zbytečná. To znamená, že člověk pokračuje ve své iniciativě přesto, že mu nehrozí další nebezpečí. Pokud již skončilo ohrožení, nejde o sebeobranu.

Potíž je v tom, že člověk se do takové situace může dostat snadno. Během obrany převládají silné emoce, které potlačují racionální myšlení, a tak si člověk ani nemusí uvědomit, že se již dopouští nepřiměřené sebeobrany. To však dotyčného dle zákona neomlouvá, jde však o polehčující okolnost - spáchání trestného činu v silném rozrušení.